Notice: Use of undefined constant E_DEPRECATED - assumed 'E_DEPRECATED' in /home/custom/a/agathacz/sites/default/settings.php on line 4
Jiří Houdek: Kdo jste? | Agatha Christie

Jiří Houdek: Kdo jste?

V rámci červnového doporučeného úkolu naší celoroční #agathavyzva2020 čteme autory, kteří získali Cenu Společnosti Agathy Christie nebo ocenění Agatha Award. Ale co držitelé naší ceny a Agatha? Zeptali jsme se proto Jiřího Houdka, držitele Ceny Společnosti Agathy Christie za rok 2015, jakou autorčinu knihu by doporučil druhým. Zareagoval, že by rád napsal o povídkové knize Parker Pyne zasahuje. Přišel nám příběh zachycující zjevení přízraku Parkera Pynea v Oxfordshire.


Vypravěč: Služebná nepřinesla bylinkový čaj. Asi dnes zapomněla. Spisovatelka vzdychla a chystala se jít spát. Před několika dny u ní konečně odezněla chřipka, nicméně pořád se ještě cítila slabá a vyčerpaná.
Obrovské stojací hodiny v rohu místnosti náhle a hlasitě začaly odbíjet půlnoc…
Vtom ale spisovatelku upoutalo něco… ano, nějaký stín, tam – v rohu místnosti, hned vedle velkého fíkusu. Bože! Vždyť tam někdo stojí! Zloděj!? Vrah!? Jsem doma úplně sama, služebná už odešla domů a manžel je na konferenci archeologů v Paříži!
* *
Spisovatelka (třesoucím se hlasem): Kdo jste?
Přízrak: Ale no tak… Nedělejte, že mě neznáte, lady Mallowan.
Spisovatelka (rozkašle se, chřipka asi ještě úplně neustoupila): Kdo jste!!
Přízrak: Pomáhám osamělým a těm, kteří hledají štěstí.
Spisovatelka: Absurdní!
Přízrak (klidně, s úsměvem, skoro žertovně): Vidím, že zapomínáte, lady Mallowan…
Spisovatelka (rozzlobeně): Už mi to došlo. Jistě… pomáháte osamělým hledat štěstí. Hrajete si tady na Parkera Pynea! Okamžitě odsud zmizte! Jdu volat policii!
Přízrak (naprosto klidně a s úsměvem): telefon je dole v hale. Ale moc vám to nedoporučuji.
Spisovatelka: Proč?
Přízrak: Scotland Yard na přízraky moc nevěří… a já jsem… přízrak. (vzdychne) Jen mě mrzí, že Hercule Poirot mi sebral nejenom sekretářku, slečnu Lemon, ale i část mé proslulosti, kterou jsem si – a vy to velmi dobře víte, lady Mallowan – zasloužil. Třeba Smrt na Nilu jsem jako první vyřešil já. Pravda, jenom na omezeném prostoru té stručné povídky. A vy jste tenhle můj příběh pak změnila a udělala z něj román s tím… tím Belgičanem.
Spisovatelka: Žárlíte? Směšné. Spisovatelka má právo zpracovat svůj vymyšlený příběh, jak se jí zlíbí.
Přízrak: (vzdychne) Jistě. Ano, máte svůj svět, který žije podle svých pravidel. Vždycky jsem na vašich knihách obdivoval, jak dokážete zkombinovat věci a motivy, které k sobě zdánlivě vůbec nepatří, pod závojem záhad a tajuplné atmosféry to nabídnout čtenářům, dlouho je napínat a nakonec je ohromit efektním, strhujícím závěrem.
Spisovatelka: (zasměje se) Lichotíte mi? Dobře, řeknu vám tedy, proč jsem Smrt na Nilu změnila a potom i předala Herculu Poirotovi. On je detektiv, zvykl si na zločin, jeho posláním je řešit záhadné a někdy i krvavé věci. Vy, Parkere, jste úředníkem ve výslužbě. Vaše úloha byla už od začátku vracet lidem pocit štěstí, dávat jim chuť žít, řešit jejich osobní problémky a frustrace. Možná jsem si v těch vašich dvanácti povídkách splnila nějaký svůj sen o muži, ke kterému bych třeba i sama ráda někdy zavítala a požádala ho o pomoc… Nejste detektiv spolupracující se Scotland Yardem jako Poirot… Jste spíš… hm… jak bych to jen vyjádřila… vstřícný manipulátor. Byl jste příliš usměvavý na každodenní souboj se zločinem. Proto jsem vás nakonec musela opustit, ale věřte mi, nedělala jsem to s radostí. Parkere Pyne? Parkere Pyne? Jste tu ještě? Haló!?
* *
Vypravěč: Následující den dopoledne se Max Mallowan vrátil z konference v Paříži a jeho žena, spisovatelka lady Mallowan, veřejnosti známá spíše jako Agatha Christie, mu u večeře řekla:
Spisovatelka: Drahý, nebudeš mi věřit, co se mi na dnešek zdálo. Určitě za to může ta zatracená chřipka…