Notice: Use of undefined constant E_DEPRECATED - assumed 'E_DEPRECATED' in /home/custom/a/agathacz/sites/default/settings.php on line 4
Neznámé hry Agathy Christie | Agatha Christie

Neznámé hry Agathy Christie

V září 2015 se u příležitosti výročí 125 let od narození Agathy Christie i v českých médiích objevila zpráva o dosud neznámých autorčiných divadelních hrách. O jaké hry se jedná a kolik jich přesně je?
 
Odpovědi nejen na zmíněné dvě otázky jde najít v knize Curtain Up – Agatha Christie: A Life in Theatre, kterou napsal Julius Green. Ukázalo se totiž, že soupis divadelních her, jak ho uvádíme na našem webu v sekci Dílo/Divadlo nebo jak je k nalezení například v Encyklopedii Agathy Christie, není konečný. Julius Green v knize uvádí hry, o nichž se nevědělo nebo se na ně „zapomnělo“. Otázkou zůstává, jestli budou někdy veřejně k dispozici samotné texty divadelních her. Green z nich totiž uvádí jen ukázky nanejvýš na dvě strany. 
Je třeba doplnit, že Green se v knize věnuje divadelní tvorbě Agathy Christie celkově – tedy například i Pasti na myši a dalším známým dramatům. V našem článku se však zaměříme právě na hry „neznámé“.
Hry můžeme rozdělit na ty již uvedené na jevišti (ale v přehledech chybějící) a neuvedené, ať už jde o adaptace jiných textů Agathy Christie (a v jednom případě o adaptaci cizí knihy!) nebo o příběhy původní.
Jde jak o jednoaktové kousky, tak o „celovečerní“ hry. Vznikly v počátcích tvorby Agathy Christie i později.
 

Již uvedené hry

 
Nultá hodina
Na motivy stejnojmenného románu (1944) vznikla divadelní hra, uvedená premiérově v Londýně roku 1956 (pod názvem Bod nula mělo na programu bratislavské Divadlo Arena). Příběh zdramatizovala autorka, ovšem ne sama jako v jiných případech, nýbrž společně s Geraldem Vernerem. V Encyklopedii Agathy Christie se mj. dočteme, že „o americkou verzi se nikdo ani nepokusil“. Jenže právě ve Spojených státech měla premiéru ona „zapomenutá“ verze, kterou napsala jen Agatha Christie. K uvedení došlo roku 1945 v Martha’s Vineyard Playhouse, kde se zkoušely hry před zařazením na Broadwayi, k čemuž nakonec nedošlo. 
V rozhovoru pro Český rozhlas Green řekl: „Získal jsem od listu Martha’s Vineyard Gazette uměleckou kritiku z té doby. Jenže text té hry prostě zmizel. Vydal jsem se v New Yorku do Shubertova archivu a zeptal se, jestli náhodou nemají kopii hry Nultá hodiny. Oni jen zašli do sklepa, našli příslušnou krabici, a ta hra tam opravdu byla. Kromě ní tam ležely pověřovací listiny i všechny smlouvy.“ 
Dodejme, že mezi oběma divadelními hrami existují rozdíly, a to včetně vystupujících postav: v americké verzi například chybí policista Battle, jenž zločin vyšetřuje v původní knižní předloze i britské hře.
 
Daughter’s a Daughter („Dcera je dcera“)
V roce 1952 vyšel pod pseudonymem Mary Westmacott stejnojmenný román (českého vydání se kniha zatím nedočkala). Vypráví o vztahu mezi matkou a její jedinou dcerou: Ann je atraktivní vdova, která se rozhoduje, zda začne nový život s mužem, do něhož se zamilovala, nebo zda svoji lásku a oddanost bude dále věnovat pouze své devatenáctileté dceři Sarah.
Agatha Christie hru napsala již ve 30. letech a podle Greena románový text vznikl až přepracováním divadelní verze. Ta byla uvedena v roce 1956 v Theatre Royal ve městě Bath, přičemž se odehrálo jen osm představení během jednoho týdne. Článek z Independentu, publikovaný v roce 2009, přirovnává postavu dcery k Rosalind Hicks, jedinému dítěti Agathy Christie. Mathew Prichard, vnuk Agathy Christie a syn Rosalind Hicks, ke hře řekl, že jeho matka z ní nebyla příliš nadšená. V tom možná tkví příčina, proč se divadelní verze téměř nehrála, ale může se pochopitelně jednat o pouhé spekulace. Hra byla znovu uvedena až po smrti Rosalind (zemřela v roce 2004) roku 2009 v londýnském West Endu, předtím se v roce 2001 hrálo pouze jedno představení v Essexu v rámci běhu všech her Agathy Christie.
 
The Wasp’s Nest (Vosí hnízdo)
Jednoaktovka, jež je adaptací stejnojmenné detektivní povídky s Herculem Poirotem (zařazené do sbírky Rané případy Hercula Poirota, 1974). Hra sice nebyla uvedena na jevišti, ale vysílala se živě jako televizní inscenace BBC v roce 1937. Jde o první televizní adaptaci příběhů Agathy Christie a jedinou, kterou upravila samotná autorka.
 
The Lie („Lež“)
Manželské drama o nevěře, rozvodu, sesterské a mateřské lásce čítá mj. vztah k sestřině manželce, což bylo v době vzniku hry, napsané v polovině 20. let, považováno za incest. Zřejmě o této hře uvádí Christie ve Vlastním životopise: „Napsala jsem ponurou hru pojednávající především o incestu. Bez váhání ji odmítli všichni dramaturgové, jimž jsem ji poslala. ‚Nechutné téma.‘ Zvláštní je, že je to přesně ten typ hry, jaký by se v dnešní době dramaturgovi s největší pravděpodobností zamlouval.“
Hra byla poprvé uvedena 15. září 2018 v autorčině rodném městě Torquay u příležitosti jejích narozenin.

Neuvedené hry – adaptace vlastních děl

 
The Stranger (Cizinec)
Hra je vlastní adaptací povídky Slavičí hnízdo (ve sbírce Záhadné zmizení lorda Listerdalea, 1930, samostatně časopisecky 1924) a odlišuje se od hry Love From a Stranger („Láska s cizincem“), kterou napsal Frank Vosper (premiéra 1936). Podle Vosperovy verze – v české prostředí neznámé – pak vzniklo několik televizních a filmových adaptací. Proč nebyla realizována dřívější hra Agathy Christie, jasné není. Z Greenovy publikace však plyne, že Vosper nevytvořil divadelní hru na motivy povídky, jak se všeobecně uvádí, ale podle divadelní verze adaptované Agathou Christie.
 
Someone at the Window („Někdo u okna“)
Adaptace povídky Mrtvý harlekýn (časopisecky 1929, ve sbírce Záhadný pan Quin 1930), ale bez postav pánů Quina a Satterwaita – vyšetřování tu provádí policejní inspektor a seržant. Hru můžeme označit za divadelní experiment: Náročný kus se šestnácti vystupujícími postavami nebyl atraktivní pro repertoár divadel tehdejší doby, část se odehrává v roce 1934, část v roce 1919, okolnosti vraždy jsou prozrazovány publiku, nejdu tu tedy o odhalení detektivní záhady. Green však ke hře uvádí, že jejím neuvedením jsme přišli o jedny z nejlepších dialogů Agathy Christie.
 
The Last Séance (Poslední seance)
Jednoaktovka na motivy stejnojmenné povídky (časopisecky 1926), knižně publikované ve sbírce Smrtonoš (1933).
 
A Masque from Italy („Italská maska“)
Na jevišti nikdy neuvedená jednoaktová hra ve stylu commedia dell’arte, v níž je tematizován milostný trojúhelník harlekýna, kolombíny a pierota. Tento příběh je však dostupný ve sbírce básní Road of Dreams („Cesta snů“), publikované už v počátcích literární kariéry Agathy Christie, v roce 1924. „Italská maska“ je zde totiž strukturována tak, že vypadá jako divadelní scénář. Green to sice explicitně neuvádí, ale s největší pravděpodobností je divadelní varianta, kterou zmiňuje, totožná s tou již publikovanou, zmiňovanou však v rámci poezie Agathy Christie, nikoliv její dramatické tvorby.
 

Původní neuvedené hry

 
The Conquerer („Dobyvatel“)
Nedetektivní jednoaktovka, v níž jde o fantazie s postavou podobnou Sfinze, Poslům osudu apod.
 
Teddy Bear („Medvídek“)
Jednoaktovka napsaná pod pseudonymem George Miller (Miller bylo rodné příjmení Agathy Christie) je komedií pro dva herce a dvě herečky. Děj se točí kolem mladé Virginie, jež se snaží upoutat pozornost kolegy Ambrose, ale nakonec se rozhodne pro svého obdivovatele Edwarda.
 
Eugenia and Eugenics („Eugenie a eugenika“)
Jednoaktová komedie se dotýká partnerských vztahů a eugenické filozofie a zaměřuje se na dosažení ideálního lidského genu. Tématu se Královna detektivek později věnovala v Cestujícím do Frankfurtu.
 
Ten Years („Deset let“)
Desiree a Elliot se v této jednoaktové hře rozhodnou žít spolu s tím, že po zkušebním období deseti let přezkoumají svůj vztah. Desiree chce poté Elliota opustit a žít s jiným mužem. Pro Elliota je to ovšem šok, neboť se domníval, že experiment byl úspěšný. Nakonec se rozhodnou zůstat spolu kvůli dítěti.
 
Marmelade Moon („Marmeládový měsíc“)
Jednoaktovka pro čtyři herce je mírně pozměněná verze dřívější hry New Moon. Odehrává se v hotelu na kontinentě, v němž se setkávají dva páry: jeden slaví líbánky (honeymoon), druhý první výročí rozvodu. Novomanželé se rozejdou a zase dají dohromady, rozvedený pár se smíří. Ve dřívější variantě New Moon je nový měsíc začátkem nové éry manželského života pro rozvedený pár, ve variantě Marmelade Moon jsou začátkem této nové éry druhé líbánky – marmeládový měsíc. 
 
Miss Perry („Slečna Perry“)
V roce 2011 koupil – zřejmě ze skladu rukopisů Agathy Christie – nizozemský sběratel Ralf M. M. Stultiëns kopii hry Miss Perry. Pro toho, kdo jeho činnost sledují, tak nemusí jít o novou informaci. Hra je relativně krátká, ve stylu epizody televizního sitkomu. Je zasazena do vesnice, jejíž obyvatelé organizují kulturní představení. Mladá žena představující se jako slečna Perry přesvědčuje obyvatele, že je víla, provádí řadu kouzel. Ukáže se však, že slečna Perry je herečka Tania a její kouzla jsou součástí plánu odhalit trestnou činnost místního hlavouna a napravit justiční omyl, na jehož základě byl uvězněn za bankovní loupež nevinný člověk. V roce 1962 se objevily úvahy o možné adaptaci hry jako muzikálu pro herečku Margaret Lockwood, jež ztvárnila hlavní roli v Pavučině, ale zůstaly nerealizovány.  
 

Neuvedená adaptace díla jiného autora

 
The Clutching Hand („Sevřená ruka“)
Hra je jediným případem, kdy Agatha Christie adaptovala text někoho jiného – vznikla na motivy knihy Arthura B. Reeve (1880–1936) s názvem The Exploits of Elaine (1915). Jde o detektivku, v níž mladá žena Elaine Dodge s pomocí detektiva Craiga Kennedyho, zvaného americký Sherlock Holmes, hledají muže, který zavraždil jejího otce.

připravili Vít Červinka a Juan Zamora