V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Parker Pyne
Parker Pyne je vysloužilý státní úředník - statistik, který je přesvědčen, že existuje pouze omezený okruh podob lidského neštěstí, či spíše jeho příčin. Je to statný muž, ne však tlustý, se silně prořídlými vlasy a malýma očima, které jsou skryty za silnými brýlemi. Ačkoli nelze Parkera Pyna považovat za jednoho z hlavních detektivů Agathy Christie, svým osobitým šarmem nezůstává za svými známějšími kolegy o nic pozadu. Mohli bychom ho nazvat ‚Detektivem srdce', i když on sám o sobě tvrdí, že detektiv není. Stejně jako ostatní soukromá očka inzeruje v novinách, ale jeho inzerát má nezvyklé znění: "Jste šťastní? Pokud ne, navštivte Parkera Pyna."
Kolem tohoto inzerátu se točí děj první poloviny povídkového souboru Parker Pyne zasahuje z roku 1934, ve které řeší Pyne osobní problémy svých klientů. Druhá polovina se odehrává na exotických místech a romantické příběhy jsou nahrazeny záležitostmi v detektivní literatuře mnohem obvyklejšími - krádežemi a vraždami.
Pyne je určitě nejprohnanějším ze slídilů Agathy Christie, neváhá použít svých kompliců, kteří se vydávají za někoho jiného, a oklamat tak zúčastněné. Vzhledem k tomu, že jde většinou o srdeční záležitosti, které mívají šťastný konec, čtenář mu tyto podvůdky rychle odpustí. Uvedená kniha je také zajímavá proto, že se zde poprvé setkáváme se slečnou Lemonovou a s Ariadne Oliverovou, které se později objevovaly po boku slavnějšího Hercula Poirota.
Agatha Christie prý měla svého Parkera ráda, neboť jí připadal realističtější než jeho belgický kolega, a tak zůstává záhadou, proč se k němu vrátila už jen ve dvou dalších povídkách - Problem at Pollensa Bay a The Regatta Mystery.