V před světem uzavřeném klášteře Saint-Gilbert-Entre-les-Loups žije v poklidu a modlitbách dvacet mnichů. Ironií je, že společenství, které přijalo slib mlčení, se stalo proslulým pro svůj nádherný zpěv, jehož působení na posluchače je tak hluboké, že se mu přezdívá „krásné tajemství“. Až když je zavražděn známý sbormistr, brána kláštera se otevře a vpustí vrchního inspektora Armanda Gamache ze slavné quebecké Sureté, který zde objeví neklid ve zdánlivé harmonii a je nucen konfrontovat se i se svými vlastními démony. Před odhalením vraha, před obnovením míru musí vrchní inspektor nejprve zvážit božské i lidské a zacelit trhliny mezi nimi.
Záhadný pan Quin v novém vydání
Nové vydání z Kalibru je bohatší o věnování a krátkou předmluvu autorky.
V knize dvanácti povídek se setkáváme s jedním z méně známých detektivů Agathy Christie, tajemným Harley Quinem.
Harley Quin se objevuje a zase mizí rychle a neočekávaně jako pára nad hrncem. Jeho pestrobarevné oblečení (o jménu nemluvě) nápadně připomíná divadelního Harlekýna. Když se objeví, není to on, kdo přichází záhadám na kloub, je to jeho dlouholetý přítel pan Satterthwaite — snobský starý mládenec z vyšších vrstev, který si svůj poněkud prázdný život obohacuje zájmem o životy jiných. Při svých návštěvách, kterými „obšťastňuje“ své známé, se pokouší řešit různé problémy — krádeže, milostné trojúhelníky i vraždy. Ačkoli zná fakta, řešení není nablízku, dokud se zčistajasna neobjeví pan Quin a několika dobře mířenými otázkami a poznámkami pomůže svému příteli problém vyřešit.
Agatha Christie měla pana Quina ráda a postava vyvěrá z jejího zájmu o italskou commedia dell’arte. Celkem s ním ale napsala jen čtrnáct povídek. V Záhadném panu Quinovi jich je dvanáct (z let 1924–1929) a dvě další najdete v souboru Potíže v zálivu Pollensa.
Nové české vydání oproti tomu předchozímu z roku 2008 obsahuje na začátku ještě věnovaní (přímo Harlekýnovi) a krátkou předmluvu Agathy Christie, v níž mimo jiné uvádí, jaké povídky ze sbírky má sama nejraději.
Knihu přeložila Michala Marková.